Les Ballets de Monte-Carlo v LN
30. 11. 2007
Článek z Lidových novin k představení Romeo a Julie, které ztvárnil mužský balet z New Yorku.
V Praze se poprvé představil špičkový evropský soubor Les Ballets de Monte-Carlo. V Národním divadle uvedl Prokofjevův balet Romeo a Julie v choreografii Jeana-Christophera Maillota. Jako tanečník má Maillot za sebou sólové angažmá u Johna Neumeiera, které přerušil úraz. V roce 1983 stál v čele Národního choreografického centra v Tours a o deset let později byl jmenován ředitelem monackého baletu. Ve své tvorbě staví na dokonalém ovládnutí klasické taneční techniky, kterou odvážně a velmi rozmanitě modeluje.
Jeho verzi tragédie Romea a Julie dominuje černobílý scénický design Pignona Ernesta, v němž výtvarně vynikají obrysy postav. Maillot nekopíruje děj tragédie v detailech, ale sleduje jeho zjednodušené kontury - některé postavy vypouští, jiné přidává. Páter Lorenzo zde prochází tragédií jako symbol neodvratného osudu a posouvá svou stálou přítomností na scéně vpřed veškeré dění; někdy se jeví jako potměšilý pozorovatel. Maillot volně pracuje také s Prokofjevovou partiturou, když se striktně nedrží hudebních leitmotivů postav. Příběhu to však neubírá na působivosti - jeho taneční ztvárnění je stejně jasné a ostré jako černé a bílé barvy, které baletu dominují. Tvrdé obrysy scénických obrazů zjemňují kostýmy ve zlatavě hnědých, šedých a béžových odstínech. Stejně tak Maillot vkládá do své kompozice výrazné momenty zklidnění či zpomalení větších tanečních frází. Choreografovi se daří vygradovat napětí konfliktů zastavením tanečníka v postoji či zpomalením pohybu v delší sekvenci, což svědčí zvláště druhému dějství ve scéně pouliční rvačky, v jejímž závěru Romeo zabíjí Tybalta.
Magicky působí výjev svatby Romea a Julie, kdy Lorenzo oddává milence a dva tanečníci bílým pruhem látky dotvářejí představu oltáře. Něžné jsou duety Julie s Romeem, jejichž těla se zprvu ostýchavě dotýkají, aby postupně splývala v neobvyklých drženích. V Maillotových duetech upoutává bohatost křivek, jež tanečníci vykreslují, a jeho choreografie zaujme esteticko-výtvarnou vytříbeností. Maillot sice neopomíjí vnitřní pohnutky milenců, přesto proměnlivost nálad a emocí hudební předlohy se zcela nepromítá do tanečního výrazu. Ten těží z estetické krásy tance, avšak v závěru sklouzává k přepjatě teatrálním gestům, kdy se Romeo rozbíhá a napichuje na ostrý roh lože. Zde spočívá Julie, která se pak sama uškrtí červeným šátkem.
Romea a Julii brilantně zatančili Chris Roelandt a Bernice Coppietersová. Přestože Coppietersová nenaplňovala fyzickou představu mladinké Julie, ve svém projevu byla přesvědčivá, v některých momentech i zranitelná a subtilní. Všichni tanečníci souboru dokonale ovládají svá těla, neslyšně doskakují a pohybují se po jevišti. Také jejich interpretace dělá z Maillotovy inscenace skvělý zážitek.