O Labutím jezeře v německém tisku napsali...
4. 3. 2007
...Rober Stajner ukazuje taneční vložky, jako například národní tance ve třetím jednání, kompletní a má tímto způsobem možnost nechat vystavit na odiv technickou brilanci svých tanečníků.
A že je co obdivovat.Počínaje Richardem Kročilem, který vybavuje postavu zlého knížete Rotbarta mefistofelskou elegancí, přes Michala Štípu, který svou postavu atletického prince Siegfrieda ztvárňuje s mladistvou bezstarostností a ostatními sólisty konče.Všichni přesvědčují o vysoké taneční úrovni.Přitom se nedá říci, že by i ty nejsmělejší Jetés a Arabeque sloužily akrobatickému samoúčelu, ale naopak stojí, stejně jako Čajkovského lyrický a dramatický jazyk, vždy ve službě emocionální výpovědi té či oné scény.
Přesně tak v případě graciézní Andrey Smejkalové, která ve dvojroli Odetty a Odilie nasazuje dvě naprosto rozdílné řeči těla: tak jako její slavné předchůdkyně staví proti sobě vroucí citlivost začarované labutí princezny Odetty a temperamentní flirt černé labujě Odilie.
Že je tato inscenace víc než jen sled po sobě jdoucích virtuózních tanečních čísel, leží také v kvalitě tanečního souboru.Brněnský soubor není rozhodně dekorativní stafáží hvězdného sólového obsazení, ale tančící precizně a v harmonickém souladu.
A že je co obdivovat.Počínaje Richardem Kročilem, který vybavuje postavu zlého knížete Rotbarta mefistofelskou elegancí, přes Michala Štípu, který svou postavu atletického prince Siegfrieda ztvárňuje s mladistvou bezstarostností a ostatními sólisty konče.Všichni přesvědčují o vysoké taneční úrovni.Přitom se nedá říci, že by i ty nejsmělejší Jetés a Arabeque sloužily akrobatickému samoúčelu, ale naopak stojí, stejně jako Čajkovského lyrický a dramatický jazyk, vždy ve službě emocionální výpovědi té či oné scény.
Přesně tak v případě graciézní Andrey Smejkalové, která ve dvojroli Odetty a Odilie nasazuje dvě naprosto rozdílné řeči těla: tak jako její slavné předchůdkyně staví proti sobě vroucí citlivost začarované labutí princezny Odetty a temperamentní flirt černé labujě Odilie.
Že je tato inscenace víc než jen sled po sobě jdoucích virtuózních tanečních čísel, leží také v kvalitě tanečního souboru.Brněnský soubor není rozhodně dekorativní stafáží hvězdného sólového obsazení, ale tančící precizně a v harmonickém souladu.
Komentář
(anonim, 3. 3. 2008 13:00)